ČeštinaDlouhá cesta, část I - Evropský legislativní proces
Obowiązuje od zaledwie kilku lat na mocy dyrektywy 2019/1937 w sprawie stosowania kolorowych materiałów i nowej dyrektywy w sprawie stosowania kolorowych materiałów do celów badawczych. Til dette formål kræver det en radikal ændring, både på europæisk og nationalt plan. W odniesieniu do wysiłków UE na rzecz ustanowienia standardów, jest to wyraźna okazja dla Komisji do zainicjowania procesu opracowywania standardów europejskich w oparciu o zasady pomocniczości.
Kompetence
Je třeba rozlišovat mezi právními předpisy Evropské unie a právními předpisy členských států, tedy i Německa. Evropská unie je na základě Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) oprávněna přijímat určité právní akty. V některých oblastech, jako je celní unie, může normy vydávat pouze Evropská unie. V jiných oblastech může Unie přijímat právní předpisy pouze tehdy, pokud lze legislativního cíle lépe dosáhnout na úrovni Unie než na úrovni členských států.
Právo na jmenování
Každý legislativní proces začíná tím, že někdo předloží návrh zákona. Orgány a osoby, které mohou podat návrh, se označují jako osoby s právem iniciativy.
Na evropské úrovni má právo iniciativy pouze Evropská komise. Její členové jsou jmenováni členskými státy a voleni Evropským parlamentem. Jejich ekvivalentem na úrovni členských států jsou pravidelně vlády. Pokud Komise v určité oblasti nenavrhne legislativu, mohou ji o to požádat ostatní instituce zapojené do legislativního procesu nebo občané Unie.
Komise má na výběr mezi dvěma různými formami právního aktu: nařízením a směrnicí. Nařízení je po přijetí přímo použitelné pro všechny členské státy a občany Unie. Směrnice naproti tomu formuluje určité požadavky, které musí členské státy převést do svého práva. Například podle směrnice o whistleblowerech musí členské státy přijmout zákon, který mimo jiné vyžaduje, aby společnosti s 50 a více zaměstnanci zřídily interní jednotky pro whistleblowing.
Někdy směrnice umožňuje určité odchylky od svých požadavků. Často mohou členské státy přijmout opatření nad rámec směrnice, aby splnily její cíl. Tyto směrnice se nazývají minimální harmonizační, protože Unie tak dosahuje alespoň minimální úrovně ochrany ve svých členských státech. Směrnice o whistleblowerech umožňuje členským státům rozšířit ochranu oznamovatelů. Podle návrhu nového zákona jsou tedy chráněni nejen tehdy, když oznámí porušení práva Unie, ale také když oznámí celou řadu dalších porušení vnitrostátního práva.
Hlasování
Komise tedy nyní hypoteticky navrhla nařízení nebo směrnici. Další postup závisí na typu řízení. V naprosté většině případů se jedná o tzv. řádný legislativní postup. Říká se mu také spolurozhodovací postup, protože Evropský parlament má možnost podílet se na podobě legislativního návrhu.
Komise předá svůj návrh Evropskému parlamentu a Radě Evropské unie. Ta se skládá z příslušných ministrů členských států. Parlament poté o návrhu hlasuje v prvním čtení a výsledek hlasování předá Radě ministrů. Přitom může navrhnout i změny návrhu Komise. Následně o návrhu včetně pozměňovacích návrhů Parlamentu hlasuje také Rada ministrů.
Pokud Rada návrh Parlamentu zamítne, následuje druhé čtení. V tomto druhém čtení Evropský parlament znovu hlasuje o návrzích Rady ministrů. Pokud je schválí, považuje se legislativní akt za přijatý. Pokud jej zamítne, legislativní postup zůstává neuzavřený. Pokud navrhne další změny, musí je znovu předat Radě ministrů a Evropské komisi.
Pokud Komise výsledný návrh zamítne, může Rada ministrů toto veto jednomyslně přehlasovat. Pokud naopak Rada ministrů změny zamítne, je svolán dohodovací výbor jako zvláštní orgán. Tento výbor má ve spolupráci s Parlamentem, Radou ministrů a Komisí dosáhnout dohody zvláštním postupem.
Cesta směrnice o whistleblowerech nebyla na evropské úrovni tak dlouhá. Již v prvním čtení Evropský parlament návrh přijal 591 hlasy pro, 29 proti a 33 se zdrželo hlasování. Plán Komise byl schválen také v Radě ministrů.
Závěr
Jakmile právní akt úspěšně projde evropským legislativním procesem, musí být konečně zveřejněn. To se vždy provádí v Úředním věstníku Evropské unie. O tom, kdy právní akt vstoupí v platnost, často rozhoduje samotný právní akt. V opačném případě nabývá účinnosti 20 dní po zveřejnění.
Evropský legislativní proces je do značné míry určován institucionálním trojúhelníkem Komise, Parlamentu a Rady ministrů. Vzhledem k tomu, že evropské směrnice o právu whistleblowingu byly vydány ve formě směrnice, musí projít také německým legislativním postupem. Ten bude podrobněji rozebrán v části II této série článků.
Zastrzeżenie
Zawartość naszej strony internetowej jest przeznaczona wyłącznie do ogólnych celów informacyjnych i nie stanowi porady prawnej. Informacje zawarte na naszej stronie internetowej nie mogą i nie mają na celu zastąpienia indywidualnej porady prawnej udzielonej przez prawnika. Nie gwarantujemy, że informacje zawarte na naszej stronie internetowej są prawidłowe, kompletne lub aktualne.